Rasismus a závist I.
Z antropologického hlediska můžeme lidstvo rozdělit na tři základní plemena (chcete-li rasy), z biologického hlediska jsou tato tři plemena odlišná – fyzickou rozmanitostí. Můžeme se dohadovat zda jde stále o tyto 3 plemena nebo budeme citovat Darwina, který uvádí 2-63 plemen. Můžeme se dohadovat, zda po těch tisíci letech jsou zde patrné ještě výrazné odlišnosti z hlediska antropologie či ne. Fyzické rozdíly na kostrách jsou stále přítomny, fyzické rozdíly na vzhledu také, nelze popřít tuto zjevnou skutečnost, ostatně podloženou i empirickými důkazy. Mnoho vědeckých studií se zabývá i výši IQ u jednotlivých plemen a sleduje odlišnosti i v mentální rovině. Označení plemeno či rasa je pak pouhým slovem charakterizujícím skupinu jedinců patřících na základě genetické a fyzické podobnosti do jedné morfologické skupiny. Stejně tak rozdělujeme plemena psí, kočičí, tygry, medvědy, opice etc… Toto není rasismus, toto jsou vědecky podložená fakta.
Rasismus je vykládán jako nenávist k jinak vypadajícímu člověku, tedy nenávist mezi lidskými plemeny, která je „údajně“ ničím nepodložená nebo podložená předsudky. Mno tak toto je zcela zcestný výklad, který vznikl někdy koncem 19.století. Rozporovat ho lze v několika bodech, ale nejdříve je nutné pochopit vývoj jednotlivých lidských plemen. Alespoň v hrubých stručných rysech. Máme tedy základní 3 lidská plemena -Europoidní, Mongoloidní, Negroidní. Tato 3 plemena se vyvíjela segregovaně, pouze ve velmi malých oblastech se prolínala a většinou ne mírumilovně. Nešlo o žádný rasismus, ale o přežití, toto přežití nemělo nic společného se vzhledem druhého kmene. Ačkoliv zde se mohlo rozvinout přesvědčení o nebezpečnosti toho či onoho plemene na základě zkušeností z předchozích setkání. Stále však nešlo o rasismus!
Při segregovaném vývoji došlo k tomu, že plemeno Mongoloidní se ponejvíce potkávalo opět s plemenem mongoloidním, tedy mnohé generace se ani nepotkali s jinak vypadajícím člověkem. Mnozí pak ani netušili, že jinak vypadající lidé existují. Tyto hranice se začali stírat migrací a od dob alespoň nějakých prvních záznamů se mluví o typech či rasách lidí. Plemena se začala díky obchodu, cestování a migraci více potkávat. Zde se pak začalo rozvíjet na základě zkušeností kolektivní přesvědčení o tom či onom plemeni, zde by dali vysledovat první stopy předsudků…….ale opět, byli to předsudky? Když vznikli na základě zkušeností? Že se ve starověku věřilo, že negroidní rasa patří k těm hloupějším? Toto nevzniklo na základě nějakého výmyslu, ale na základě zkušeností při setkávání se s oním plemenem (dnes tuto starou vypozorovanou pravdu potvrzují i měření IQ vědci). Stále se však nejedná o rasismus!
Když tedy budeme akceptovat fakt, že jsou lidská plemena, fakt, že tato plemena se liší jak fyzicky tak mentálně. Fakt, že se tato plemena vyvíjela segregovaně a fakt, že jakákoliv nesnášenlivost byla projevem zkušeností s kontakty s druhým plemenem. Nemáme prostor pro tvrzení o nějakých předsudcích či nenávisti, či ublíženosti vůči jinému plemeni. Tak kde se ten rasismus vzal?
Rasismus je, dle mého názoru, pouze společenský konstrukt, který vznikl během 19. století. Ačkoliv z pohledu dneška můžeme jako rasismus označit i události z např. starověké Číny. Je však otázkou zda se na popis barbarských národů, jež se výrazně podobají opicím, z nichž pocházejí (V Číně už kolem roku 300 n. l.) budeme dívat optikou dneška a emotivně nebo optikou tehdejší doby a racionálně. Racionální pohled nám říká, že se mongoloidní plemeno setkalo s negroidním plemenem a lidé jej popsali tak, aby byl všem pochopitelný rozdíl vzhledový a mentální. Šlo tedy o čistě subjektivní vnímání skutečnosti založené na pozorování, a nelze jej proto považovat za rasismus.
Nejsem zastáncem konstrukcí – „z dnešního pohledu“, jsem zastáncem pragmatického pohledu a racionálních úvah. Nelze posuzovat události z historie optikou dneška a šroubovat na ně nějaké projekce projevů rasismu. V dnešní době jsme rozmazleni a v teple svých domovů si projektujeme své idee do historického jednání našich předků. Jenže to nelze, nelze takto chápat historii. Mnoho sociologů bude tvrdit, že rasismus jsou např. dobyvačné války, kdy bylo vyhlazeno pův. obyvatelstvo. Ne ani toto nebylo o rase! Ani toto není rasismus! Toto je naopak typický příklad nepochopení tehdejší doby a tehdejších událostí.
Musíme si totiž uvědomit, že jakmile se některé z plemen, či kmenů, či skupin začalo více rozmnožovat, potřebovalo větší území, větší území znamenalo jej buď zabrat, či dobýt. Pokud na území bylo nějaké obyvatelstvo, tak se vždy vyvraždila mužská část onoho obyvatelstva, to vycházelo z potřeby udržet v dané oblasti klid a „pořádek“ a to se s fyzicky zdatnější a bojovnější částí populace prostě nedalo. Tedy i vyvraždění původního obyvatelstva vycházelo z racionální potřeby. A dobyvatelům bylo zcela jedno jestli je to jiná rasa. Chtěli prostě nové území a nové zdroje. Ani v tomto jednání nelze hledat rasismus, ačkoliv jej tam mnoho autorů spatřuje a více méně násilím instaluje.
V průběhu 19.století, kdy začala odeznívat úloha šlechty a k politické moci se začali dostávat i lidé bez vzdělání (což nikterak nesnižuje jejich hodnotu) se také začal rozvíjet „politický boj“ a právě současné s tím vznikl pojem rasismus jako takový. Jednalo se o pouhé hlásání svého vidění světa a o možnost zaujmout davy v rámci politického prospěchu. Ospravedlňovali se tím pak obyvatelstvu dobyvačné války, které se nevedli z rasismu, ale z pouhé touhy po území a zdrojích. Či pro pouhou touhu po moci. Několik tisíce let nikdo nevěděl co je to rasismus, nikdo jej neřešil a nikdo se na něj nevymlouval. Lidstvo je starší než pár století. Válka o území byla prostě válka o území. Strach a zloba vůči jinému plemeni vycházela z nabitých zkušeností nikoliv předsudků. A segregace plemen lidstva byla přirozeným jevem. A přesto! docházelo k míšení plemen.
Migrací, trhem s otroky (otrokáři byli koneckonců příslušníci stejného plemene jako otroci) a vůbec rozšířením obchodu a cestováním začalo docházet k tomu, že si jedno plemeno všímalo, že nemá stejné postavení jako plemeno většinové na daném území. Tady někde vznikla myšlenka, že je to z důvodu rasy. Ano i ne! Musíme totiž odlišit politické cíle tehdejších politiků a subjektivní zkušenosti obyvatel většiny se soužitím s menšinou, musíme posoudit chování menšiny a snahu se integrovat, ale také musíme brát na zřetel fyzické a mentální schopnosti plemen. Ano existovali zákony, že se např. indián nemůže stát policistou (Canada 19. – 20. století), nebo černoch nemůže sloužit v armádě ( USA 20. století) . Ale zde se jednalo o politické body politiků a o falešně vytvořený konstrukt nadřazenosti, který ochotně přejala valná část jejich voličstva. Je totiž zcela přirozené, že lidé jednoho plemene budou prioritně prosazovat své plemeno a chránit jej. Byli tyto zákony tedy rasistické? Z dnešního pohledu zcela jistě. Z pohledu tehdejší doby? No o tom můžeme diskutovat.
V době kdy vznikali první vědecké práce o lidstvu (od 18.století), kdy se vědci pokoušeli lidstvu přiblížit svoje pozorování a bádání, kdy antropologie, biologie byli v plenkách – můžeme maximálně tak mluvit o subjektivních tezích oněch vědců. Z pohledu dneška víme, že lebeční kosti negroidního, mongoloidního a europoidních plemene vykazují odlišnosti. Tvar kosti prostě nezměníš. Bohužel v té době, nízké širší vzdělanosti byli lidé ochotni věřit, kde jaké úvaze či teorii. Zde pravděpodobně vznikl názor o nadřazenosti rasy. Jenže byl tak bezpředmětný?
Jak lze chápat pocity a názory, které vyvolávalo pouhé pozorování, kdy plemeno europoidní nebo mongoloidní stavělo domy, katedrály, lodě, parní stroje a plemeno negroidní za stejný časový úsek (tj. několik tisíc let) nedokázalo víc než postavit rákosovou boudu. Kdy se rozvíjeli vědecké obory jako lékařství, biologie, genetika a negroidní plemena používali šamany (kdy léčili kombinací lidového léčitelství a obětmi bohům). Proč se všechna lidská plemena nerozvíjela stejně? Budeme se vymlouvat na podnebí, zvláště, když se za těch mnoho tisíc let několikrát změnilo? Budeme hledat odpověď v sociálním konstruktu rasismu nebo ve vědě?
Pokud totiž připustím, že rasismus je jen sociální konstrukt (tedy neschopnost jednotlivce a závist) pak zjistím, že nic jako rasismus neexistuje. Že se jedná o pouhé schopnosti jednotlivce, který je shodou okolností příslušníkem té či oné rasy. Pokud připustím, že něco jako nenávist k jiné rase existuje, pak tím dokážu omluvit naprosto vše. Pak se mohu vymlouvat na svou neschopnost a pěstovat si tak závist a nenávist k druhým. A navíc stejné myšlenky dokážu vnutit i druhým, stejně neschopným a závistivým lidem. Svým chováním a jednáním pak dokážu pouze to, že lidé druhého plemene se mnou získají špatnou zkušenost a budou mě oprávněně kritizovat. Ale toto není ze strany kritiků rasismus a ze strany závistivce také ne. Přesto právě onen závistivec bude svou neschopnost omlouvat rasismem.
Co svět světem stojí resp. se točí, bude závist vždy problémem číslo jedna, žádný rasismus. Ani touha po moci nenapáchá tolik škody jako závist. Závist může být dobrou vlastností pokud nás motivuje a žene dál, pokud nám říká, když to dokáže on tak já taky. Závist má, ale stejně jako strach i tu temnou stránku. Kdy nám říká, jak to že on to dokázal když já ne, to je nespravedlivé a určitě to má kvůli nějakému privilegiu. To má z toho, že je bílý, bohatý, žena, muž, politik, sedlák, šlechtic, princ, etc…….. Závist nás může dohnat až k slepé nenávisti, závist dokáže burcovat stejně smýšlející davy, a překvapivě závist spojuje víc než touha něco dokázat, něco vybudovat a víc než láska. Nehledejme proto problém v sociálním konstruktu, ale v prach obyčejné závisti a z toho vyvěrajícího pocitu ublíženosti.
