Nekrmte zvířátka

V současné době se zdá, že se vytrácí, takový ten „selský rozum“ chcete-li. Je to vidět snad ve všech oblastech našich životů. Kolikrát mne napadne, jak to, že to proboha neví….. Zdá se, že ta přirozená část našeho „přežití“ je tak potlačena, že nevíme základní věci. Věci, které by naše rodiče a prarodiče ani nenapadlo, že to někdo neví. Bohužel, ale neví, nebo nechtějí vědět.

A jednou z takových oblastí je soužití zvířat s lidmi. Velmi si vážím mladých lidí, kteří se v dnešní době rozhodli chovat zvířata. Je jedno jestli zvířátka společenská (psi, kočky, papoušky….) nebo zvířata hospodářská (koně, ovce, kozy, prasátka, krávy…). Naprosto mi zůstává rozum stát a opravdu mě to mozek odmítá zpracovat, když jednak slyším některé dotazy a sleduji některé chování lidí.
Jak je možné, že neví že
1) cizí zvíře se nekrmí! V podstatě důvody proč nekrmit cizí zvíře jsou irelevantní, podstatné je, že vůbec někoho něco takového napadne.
2) cizí zvíře se nehladí! Opět jsou důvody více či méně relevantní, podstata je opět v tom, že to vůbec někoho napadne.

Je mi záhadou, zda se jedná o selhání rodiny, nebo školství. Vždyť už v MŠ nám říkali, že cizího psa nehladíme, protože….. X důvodů proč.  Přesto se stále najde obrovské množství krmičů, hladičů, co nerespektují zvíře ani jeho majitele a jdou si za svým – tedy krmit a hladit. Neustále na soc. sítích je vysvětlováno PROČ NE! A neustále se to děje.

Kde je chyba? Je chyba v nás co vysvětlujeme do úplného vyčerpání, nekrmte, nehlaďte, nebo je chyba v oněch osobách a jejich snížené schopnosti chápat vyřčená slova. Nebo to má příčinu i jinde. Domnívám se, že to bude kombinací více faktorů.  Jako první bych jmenovala ztráta pudu sebezáchovy. Normální psychicky zdravý dospělý jedinec vychovaný v normálním světě ví, že pes kouše, koza trká, kráva kope, prase kouše, kočka škrábe, slepice klová atd..atd.. Logicky prostým rozumem z toho plyne, že strkat ruku skrze plot je ohrožením sebe sama, že to zvíře bude reagovat intuitivně, tedy jinak, než si přeji.

Jenže s logikou daleko nedojdeme, strkat ruku skrze plot, aby si mohli pohladit to či ono, je normální…… AHA a to se učili kde, prosím? No tady se však dostávám k dalšímu faktoru – ono je to totiž opravdu normální, oni to totiž mají zažité ze školky, školy, protože si normálně hladili i divoká zvířata na výletech. Bohužel, ale tohle je pravda. Dnes městské dítě nezná jelena, srnce, daňka, kozu, krávu, atd… a tak jezdí se školou na vzdělávací výlety – do obor (kde je půlka divoké zvěře ochočená) nebo na „dvorečky“  – interaktivní statky pro děti, kde si hladí kravičku, dávají papat prasátku, fotí se se slepičkou. A není tady ten počátek problému, že nevědí, že…. ?

Řekl někdo těm dětem, dříve či později, že to není normální kravička, ale ochočená a vybraná pro svou povahu na animalterapii? Řekl dětem někdo, dříve či později, že hladit každého psa na potkání, je nejlepší cesta na to nechat se pokousat (ne každý pes je prostě společenský, mazlící, hladící, klidný a milující děti).  Tím si už nejsem tak jistá. Setkala jsem se s výroky, nám nikdo nic takového neříkal, proč bychom jako nemohli?  Ignorace? Hloupost? Chyba v rodině? Chyba ve školství? Nebo jen opojíme děti naučit to co je pro nás tak přirozené? Je to způsobené tím, že sami ztrácíme pud sebezáchovy a nevěnujeme pozornost instinktům. Nutíme děti dělat něco, co sami nechtějí, aniž by tušili proč? Možná je to opravdu kombinace mnoha faktorů, kdy jim to nikdy nikdo neřekl, nechápou neb nejsou schopni pochopit proč to nedělat, naučili jsme je díky těmto interaktivním výletům za zvířátky, že se každé zvíře dá pohladit, a jsou to navíc sebestřední ignoranti. To je, ale kombinace doslova vražedná pro zvířata a bohužel v případě aktivních krmičů i pravdivá.

Ročně zemře na aktivní krmiče několik stovek hospodářských zvířat a koní. Přesto, že se majitelé snaží mít na plotech upozornění o nevhodnosti a smrtících účincích takového jednání. Dovolání není nikde, zvíře Vám prostě krmič zabije a ještě má pocit zadostiučinění, jak udělal dobře, že toho chudáka koně na pastvě aspoň nakrmil. Obvykle naprosto nevhodnou stravou. Potíž je v tom, že on tomu věří, protože mu nikdo v mládí nevštípil 2 zcela zásadní pravidla při styku s cizím zvířetem. Naopak je vodili ke zvířátkům na hlazení a mohli je i krmit! Takže ano, existují lidé, kteří to prostě a jednoduše nevědí, stejně tak existují hloupí ignoranti, kteří si ve své sebestřednosti myslí, že oni mohou vše.

Nezbude nám tedy, než vysvětlovat a vysvětlovat a nutit pedagogické pracovníky a rodiče, aby tyto zásady dětem vštěpovali od mala. Nikoliv, ale se slovy chceš-li tak se zeptej (není koho se na pastvině zeptat tak se přece tím pádem logicky smí) ale opravdu se slovy NE to se prostě NESMÍ. Důvody si děti osvojí velmi rychle a rychle je pak i pochopí 😉

Pokud někdo hledá důvody proč nekrmit a nehladit cizí zvíře, tak snad mu následující body pomohou.

1. Zvíře na pastvě, na dvoře, či za plotem dostává krmení od majitele vždy v dostatečném množství a určené jemu.
   I zvířata trpí nemocemi a netušíte zda pejsek či kočička, koníček nebo kravička nepotřebují speciální dietu. Navíc nejste jediní, kdo kolem plotu či ohrady projde a když Vás bude 10-20…. je na malér zaděláno, mnoho zvířat nemá reflex jako člověk, že přestane jíst, když je přejezené. Většinou ani ten pes 🙂 A opravdu ne, býložravec cukroví nestráví, pečivo také ne, a opravdu ne, cukr v pečivu, cukroví či plesnivé vánočce dobře neudělá ani psovi. Znáte li zvíře pouze z obrázků a TV, netušíte, jaké má stravovací návyky a mnohdy ani co vlastně žerou. Za vaši hloupost bude trpět zvíře.
2. Zvíře na pastvě, dvoře, ohradě či za plotem neznáte – netušíte zda je hodné, zda se nechá pohladit od CIZÍCH, to, že se nechá pohladit od majitele je obvykle normální. Ale ani to nemusí být pravdou u hospodářských zvířat. Netušíte, zda ten pes má rád lidi, zda ta kočka není nemocná, zda ten kůň kromě svého jezdce na sebe nechá kohokoliv sáhnout.  To znamená, že se zvíře bude instinktivně vaší aktivitě bránit, a na rovinu, většina zvířat je silnějších než vy 😉 Být pokopán od kravičky nebo koně taky může znamenat trvalou invaliditu, kousnutí psem také, nemluvě o zvířatech divokých v oborách.  Je to váš hazard s vaším životem, ale doplatí na něj zvíře a jeho majitel. Za vaši hloupost bude trpět zvíře.
3. Co když si, ale chci ovečku pohladit nebo psa? A majitele neznám a nevím kde ho hledat. TAK TO PROSTĚ NEDĚLEJTE! Nechte si zajít chuť!
4. zůstává nám doma spoustu jídla co nesníme můžeme ho donést nějakému zvířeti, třeba do lesa? ANI NÁHODOU! Ne a 100 x ne. Lidské jídlo nepatří do bříška žádného zvířátka. Zvířátka mají prostě svoje papání a vy také. Pokud vám jídlo zůstává, kupte si kompostér! V naprosto výjimečných případech a to jen pokud se velmi dobře znáte s nějakým chovatelem se s ním můžete domluvit co z lidského jídla by si od vás vzal. Ale bez domluvy a akceptování jeho přesných pokynů nikdy.
5. Pro jistotu ještě jednou – cizí zvířata nehladíme – mohou nám, byť nechtěně, ublížit. Cizí zvířátka nekrmíme – nevíme co papají a lidské jídlo do bříška zvířátek nepatří – škodí jim.