Jak se bránit pomluvám a šikaně?
Žít na malém městě není žádný med, a pokud si na něm ještě dovolíte podnikat, jste už asi rovnou totální sebevrah. Ta nenávist a závist druhých je přinejmenším únavná a obtěžující. A pokud máte ještě štěstí na „kvalitní“ radnici, která Vám háže jeden klacek pod nohy za druhým a sama šíří tyto pomluvy, máte chuť s tím praštit. Pak si položíte otázku, zda Vám to vůbec stojí za to, na malém městě nejsou žádné luxusní obraty, žádné luxusní peníze od toho nečekejte, jste rádi, že máte na jídlo a inkaso. Na druhou stranu, když se vzdáte, aby jste měli klid, uděláte těm pomlouvačům a závistivcům jen radost. Ale pokud s tím bojujete 30 let?
Stojí Vám to opravdu za to? To v podstatě záleží na vaší ekonomické situaci. A navíc, máte vždy těch hodných, slušných a normálních zákazníků či klientů více.
Vždy mi vrtalo hlavou, zda je pouze českou klasikou nebo českým povahovým rysem nenávidět vše domácí. Stále více docházím k názoru, že ano. Vše české je „šmejd“ a soused, by navíc mohl mít víc než já. Vcelku se nedivím, že s tímto přístupem neoplýváme velkými mozky a vědomosti, neboť ti, co měli tento potenciál raději odešli do zahraničí, pokud měli možnost. Není se čemu divit, když na domácí půdě byli pomlouváni, jejich práce dehonestována a byli jim všemožně házeny klacky pod nohy. Každá česká firma raději exportuje do zahraničí, než diskutovat s domácím trhem, který na všem hledá pouze chyby (které si klidně i vymyslí) a který dokáže pouze pomlouvat ač člověka nikdy neviděli a neznají ani jeho práci. Ti co možnost neměli, raději se stáhli do ulity a nikde se neprojevují a mnohdy o nich vůbec nevíte.
Má vůbec smysl se zabývat hloupostí nenávistníků a pomlouvačů? Má vůbec smysl pro ně dělat něco dobrého, když si to opravdu nezaslouží? O to víc tahle česká specializace nenávisti a hlouposti a bez pardonu komančského myšlení vyplývá na povrh v současné krizi. Ne nejde tu o žádný virus, ale o krizi morálky, víry a rozumu. To že jsme před 32 lety vybojovali cosi jako svobodu, je sice hezké a fakt jsem ráda za svobodná 90léta, ale s národem, který má zažrané komunistické myšlení, závist a absenci kritického myšlení jsme nemohli svobodu nikdy dlouho udržet. Dnes mají zase udavači, amorální osobnosti, psychopaté a sociopaté, hlupáci opět navrch. Možná že prostě nedokážeme myslet svobodně a ani pravicově. Proto je nejlepším lékem na závist a pomluvy ignorace, ano někdy je to velmi obtížné a každému občas už „rupnou nervy“.
Závistivec šíří lži a pomluvy, hlupák je šíří a jen idiot jim věří
Pravdou je, že v této zemi se úspěch neodpouští, pravdou je, že lidé jsou negativní, myslí negativně, nemyslí svobodně, jsou závistiví, a svou neschopnost a hloupost rádi svádí na druhé či na „okolnosti“. Obecně mají poraženecký postoj oběti. Ale obětmi jsou pouze sami sobě svým způsobem myšlení. Závist je obecně dobrá vlastnost motivuje-li vás být lepším, naopak je závist nejhorší z vlastností pokud se jí poddáte a pokud jí podlehnete, má sžíravé účinky a stane se z vás ve skrze zlý člověk. Jenže zlými lidmi začnou opovrhovat nejdříve ti jež jsou stejní, nastavujete jim totiž nechtěně zrcadlo a to nikdo nemá rád. Pokud nezačnou lidé myslet svobodně, nezačnou striktně dodržovat svobodu slova, nezačnou myslet kriticky (ale bez závisti a nenávisti) nemohou se změnit. A to se obávám, že bohužel nelze. Ne za našich životů, ne hned, ne na povel, a trvat to bude nejméně 2-3 generace.
