Hunger games aneb pátá kolona
Při přemýšlení všeho co se děje kolem nás mě opravdu lepší název nenapadl. A ano půjčila jsem si ho od slavné mini série Hladových her. Ono to totiž zcela přesně popisuje situaci a obávám se, že nejen v Evropě.
Rádi se díváme na katastrofické filmy, je to prostě takový náš domácí relax, dívat se kam až člověk a lidstvo dokáže ve své zvrácenosti zajít. Vždy jsme si dělali doma srandu „na co nás zase připravují?“. To, že to uvidíme v přímém přenosu jsme nečekali. Ano věděli jsme, že…. nebo taky….. ale fakt jsem ani já neodhadla tu rychlost, kterou to nabralo po roce 2000.
To co zažíváme v tzv.21století (obecně dvojka na počátku není moc pozitivní a obvykle nevěstí nic moc dobrého, pakliže budeme věřit numerologii) je fakt snad dílem absurdního scénáristického mixu všech filmů. O to víc je děsivé, že většina je stále slepá. To lze vysvětlit několika možnostmi – jednak jde o pohodlnost (alibismus), jednak jde o strach, a dílem jde i o neschopnost kritického myšlení.
Na typicky český alibismus a pohodlnost sedí výrok Martina Niemöllera: “Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“.
Stejný alibismus uplatňují i u voleb – nebudu volit malé strany protože….ale chci změnu a né ty panáky co tam sedí – výsledek typického volebního alibismu je nyní vidět v Poslanecké sněmovně a změna? Nechte si zdát. Stejný alibismus je vidět i u DOBROVOLNÉHO očkování – si to nechám píchnout, aby mohl na dovolenou, do hospody atd.. Principem typicky českého alibismu je však sklopení očí, ucpání uší a mlčení. Nechtějí vidět, nechtějí slyšet a nechtějí o tom mluvit, protože je to otravuje…. No s tímhle prostě bohužel nelze nic dělat. Buď ze své pohodlnosti budou muset vystoupit nebo je to bude stát příliš…. příliš mnoho peněz, příliš mnoho životů, příliš mnoho svobody. Obávám se však, že tyto pohodlné proberou opravdu až hladové hry. Až nebudou moci nic, až nebudou mít ani za co a budou mít problém zaplatit jen to nejnutnější, pak se snad proberou z jakéhosi opiového transu a budou se divit. To pak bude divení. To si zase budeme říkat, kde byli těch 20, 30, 40 let?
Žijeme prostě v paralelním světě, kdy většina žije v nějaké pohádce s růžovými brýlemi a menšina vidí svět bez příkras, vidí realitu, nepropadají iluzím, které šíří média. Pokud ovšem tento alibismus ještě podpoříte správně šířeným strachem dosáhnete úplně nového levelu. Rozdělíte společnost na 3 skupiny, dvě extrémní pozice a menšinu uprostřed.
Příkladem z posledních 20ti měsíců je očkování proti covid (opakuji dobrovolné!), když půjdeme dál – migrace, green deal, multikulti, gender…….. od roku 2010 se v podstatě společnost není schopna většinově domluvit, za obrovských nákladů a zisků médií, je zde pak médii řízeno rozdělení společnosti, v jakékoliv otázce. Když přestanete sledovat média hlavního proudu, povětšině těžce ideologická, uleví se vám, přestanete být frustrováni. Frustrace totiž vyvěrá z toho, že vaše podvědomí cítí, že je vám lháno ale vy věříte vědomě slovům.
Jde jen o sledovanost, je-li dlouho mír a prosperita není o čem psát. Média potřebují konflikt, protože ten se prodává, jen tehdy plynou peníze z reklam. Proto tyto konflikty média sama vyvolávají, tu lží, tu ideologií tu polopravdou, tu zamlčenou informací, tu pomluvou, tu cenzurou. Politici se však rekrutují z řad obyvatelstva a nelze tedy očekávat, že se budou chovat jinak. Chovají se stejně, tu lež, tu cenzura, tu polopravda, tu pomluva…..tu alibismus. Hlavní je nepřijít o teplé místo ve státní správě, o bonusy, a hlavně nemít na nic názor, počkáme až jaký názor budou prosazovat média hlavního proudu. To je pohodlné a hlavně bezpečné. A když budete progresivnější než média sama, budou vám média ještě platit.
Ovšem touto politikou jsme se jako civilizace dostali na okraj, pád bude dlouhý a dopad bude hodně tvrdý. Můžeme jen doufat, že se alibisté proberou dříve než to bude stát miliony mrtvých. Minule se probrali až bylo pozdě.
Média s námi hrají hodně špinavou hru, pasovala se do role spasitelů světa, navázala na sebe různé příživníky, agitátory, aktivisty, udavače, hlupáky, prostě nejnižší dno společnosti sdružujících se do politických neziskovek. A média jen sledují jak jejich zaseté zlo roste a klíčí a je jimi samozřejmě vydatně zaléváno. Protože mír se neprodá, jen z konfliktu živ je majitel. A vzhledem k dostupnosti alternativ se stalo, že čtenost a sledovanost ideologů z hlavního proudu klesala až na úroveň regionálních plátků. Není konflikt nejsou peníze. Pokusy o co největší konflikty teprve přijdou. To co se odehrává nyní je jen tréning. Média se pokusí o vyvolání války, ať již občanské či jiné.
Až lidé pochopí kde tkví problém, že problém není v politicích (ty ovládají jen stejná média), že problém není ani v těch médiích (ty koneckonců stačí přestat sledovat) ale že problém je v nich samotných a v jejich alibismu. Pak teprve máme jako lidstvo šanci na změnu. Do té doby budou muset hrát hladové hry pro zisky médií.
