Hledání víry
Asi každý z nás potřebuje v něco věřit. Dříve to bylo snadné, věřilo se v boha, později se věřilo v komunismus. Dnes se věří, kde čemu a fanaticky. Až tak fanaticky, že ovce které věří si nejsou schopny připustit, že by to mohlo být i jinak. Obvykle je to jinak 😉 A to vždy.
Ohromně jsem se bavila v době karantény, kdy opozičníci nejdříve nechtěli nosit roušky, přece kvůli jednomu nakaženému to nemá smysl. Jak šel čas začali vyzývat k ochraně sebe a ostatních – noste roušky, a začal liberální hon na nenositele. A jak se křivka zplošťovala začala se z řad liberálů opět ozývat hláška kdo nosí roušku je ovce. MNO….. nevím kdo je ovce, když většina reagovala mimo vlastní rozum jen na to co se ozve od opozice. Vlastní rozum? Nikde, vlastní názor? Nečekejte….. Jen argumentační už ani ne fauly, ale rovnou fabulace, domněnky, a konspirační teorie. Že žádný virus není. Nebo že je umělý a není až tak nebezpečný. Slepě odmítají opatření.
Ty ovšem zaznívají i z druhé strany. Jen argumentační už ani ne fauly, ale rovnou fabulace, domněnky, a konspirační teorie. Z druhé strany se ozývají hlasy, že je to hrozné a že by se naopak mělo přitvrdit. Že je virus umělý a že byl vypuštěn úmyslně k likvidaci nejméně 15% lidstva. Opět se tomu bezhlavě věří a opět nepřipouští se žádný argument. I zde byl hon na nenositele roušek. Slepě přijímají zákazy.
Všimli jste si té vzácné shody dvou nesmiřitelných táborů? Virus je umělý a hon na nenositele roušek? Kde vzít to rozpoznání reality, když nejsou schopni ji v podstatě přijmout ačkoliv je válcuje? Tím však nemyslím zprávy z médií. Ale tu všední realitu kolem nás. Tu kterou vidíme a máme možnost vidět či si na ni sáhnout.
Slepá víra v něco se ukazuje jako problém. Celosvětový problém, který rozdělil lidstvo na dva tábory. Je jedno čemu věříte, nedomluvíte se s nositelem opačného názoru. Ta velmi malá skupinky stojící uprostřed, nevěřící ani jedné straně, používající logiku, vlastní rozum, vědomosti své, předků, i chytřejších hlav z této skupinky má několik možností. Buď se uzavře před oběma skupinami do sociální izolace (což je mnohdy v rámci duševního zdraví potřeba) nebo se bude stále pokoušet svádět boj s větrnými mlýny a oběma skupinách neustále opakovat – vyslechni toho druhého, zamysli se zda nemá pravdu….. marně.
Kdo za to může? Nositelé jedné pravdy, ať už té či druhé. Média rozdělující lidi, místo poskytování strohých faktů, podsouvají své domněnky a své názory, v neposlední řadě podprahové informace. Lidstvo přenechává svou svobodu, myšlení a rozhodování třetí straně. Chtělo by se říct státu, ale nikoliv, neb politik je taky jen člověk. Lidstvo přenechalo vše co jej dělá svobodným médiím. A ta toho umí řádně zneužít. Ať již v době pandemie (byla-li nějaká) či v době voleb (nikoliv cizí agenti, ale média ovlivňují volební výsledek) či v době války (vzpomeňte si např. na Sýrii 😉 ). Jak dlouho se nechá lidstvo řídit bandou nedouků a pomatených hlav. Jak dlouho bude nechávat své životy v rukách pár lidí vlastnících média? Ti pisálci jen píší to co jim je nařízeno, dle hesla koho chleba jíš toho píseň zpívej. A tak měníme dějiny, historii, naše životy podle toho kdo co zrovna z médií hlásá. A čím víc křičí, tím méně je slyšet.
Bohužel v této záplavě marastu se naprosto ztrácí názory, znalosti, fakta lidí, kteří by měli co říct, kteří nestojí ani na jedné straně těch či oněch křiklounů. Těch co ještě nezapomněli, že vědecká práce se nepíše dle zadání korporací, těch co ještě nezapomněli používat vlastní rozum a celé jim to připadá jako hodně špatná onlinová hra. Máte pocit, že jste se ocitli v Matrixu, který se fakt nepovedl. Ale je možné se ještě dobrat nějakých faktů, nějakých informací podložených empirickými důkazy? Je, ale je to čím dál tím více těžší a těžší. A reálně málokdo chce vystoupit z té konformní zóny a začít myslet, začít hledat a začít se ptát „co když?“. Na myšlení ještě žádná apka nevznikla.
To stejné platí ve všech oblastech dnešního světa, od politiky, přes ochranu přírody, pandemii, vztahy k jiným státům až po vlastní rodinu. Nejvíc totalitní myšlení najdete u těch co fanaticky křičí. Nejhorší komunisty najdete v liberálních vládách, největší zakazovače všeho najdete u těch co bezmyšlenkovitě odevzdali svoji svobodu třetí straně. Získá někdy lidstvo možnost rozhodovat samo o sobě? Nebo se podaří zničit i tu malou část lidí, kteří se ještě brání tomuto ovlivňování? Těch co jsou neovlivnitelní je přeci potřeba se rychle zbavit. Negativně ovlivňují životy oběma táborům, tomu liberálnímu více (také je větší). A lidstvo potřebuje víru, proto ji zoufale hledá a proto je lehce ovlivnitelné.
Většinu dne, mám chuť odstěhovat se někam do pustiny, kde několik tisíc kilometrů na každou stranu nebude žádné lidstvo, žádná média a žádné vlády. Kde si člověk bude moci rozhodovat sám o sobě, kde si budu moci přečíst třeba Hemingwaye, Ramerqua, Tolkiena, či spoustu dalších autorů. Kdy bude mít člověk čas na život, nikoliv přežití v této podivné době pádu civilizace. Dekadentní době, která lidstvo přivede do záhuby a která opravdu neholduje myšlení.
