Feminismus

Feminismus je zprofanovaný název ženského hnutí za práva žen, ze kterého má dnes většina společnosti osypky. Jistě jsem z těch co tvrdí, že všichni si máme být rovni, před zákonem, že všichni máme mít stejné možnosti, závislé na situaci v té které konkrétní zemi, a s každým se má jednat stejně. Jsem tedy feminista, ano jsem.

Ale má to háček, stále tvrdím, že jsou činnosti, které žena nezvládne pro svou fyzickou odlišnost stejně tak jsou činnosti, které nezvládne muž. Jsme jiní, je jedno jestli jsme muž či žena, nebo jsme černí a bílí, nebo třeba fialoví s puntíky, jsme jiní a každý z nás je originál! Přesto si před zákonem máme být rovni! Nikoliv stejní.

Feminismus dával smysl na počátku 20. století. Kdy se ženy snažily získat stejná práva jako muži. Nejvýznamnějším bodem bylo právo volební (tedy volit a být volen). Jenže tehdy ženy netvrdily, že nejsou ženy, naopak byly hrdé na své ženství. Ženy se již koncem 18.století snažily zapojovat do politického hnutí, ale bylo to chápáno jako porušení dobrých mravů tehdejší společností. I ženami samotnými.

V době kdy svět měnil svou tvář již byla vnímána jejich aktivita mnohem příznivěji a měli zastánce i z řad mužů. K nejvýznamnějším hnutím patřily známé sufražetky, tedy Národní spolek pro hlasovací práva žen (National Society for Women’s Suffrage). Sufražetky předložily petici 1500 žen britskému parlamentu již roku 1866, do konce 19.století se pak toto hnutí rozšířilo po Británii (včetně některých kolonií – např. Kanada) a hlavně v USA. Do první poloviny 20.století bylo volební právo pro ženy dosaženo ve většině evropských zemích (Československo 1920). Tuto dobu mnozí nazývají První vlnou feminismu.

Ale i tehdy existovaly radikální skupiny žen, které svou činnost neomezovaly jen na demonstrace, přednášky a osvětovou činnost, již v 19.století byli zaznamenány násilné projevy a nátlak. Hovoří se dokonce i o atentátech, zapalování domů a násilných protestech. To vše naopak ženy v očích mužů i dalších žen poškozovalo.

Velmi si vážím odvážných dam, které tehdy vystoupily, za cenu odsudků od většinové společnosti, a dokázaly, že dnes můžeme volit a být voleny, že můžeme studovat na univerzitách a pracovat. Těmto často beze jmenným dámám z pohledu historie patří obdiv a dík.

Druhá vlna feminismu, se přiznám, mě smysl už nedává, ale budiž. Asi to v té době ženy tak cítili a měly tedy právo svůj názor vyjádřit. Ta vznikla v 60.letech 20.století, šlo především o rovnost platů a možností zaměstnání. Přesto v této době bylo mnoho žen, které podnikaly a dokonce zaměstnávaly muže. Bylo mnoho žen, které si z pohledu rovnosti platu nemohly stěžovat. Je tedy patrné, že toto mělo svůj přirozený vývoj, a některá hnutí, dle mne již zbytečně „tlačila na pilu“. To je také patrné z reakce společnosti, která tuto koncepci více méně odmítala.

Také v této době se začali feministky zaměřovat na širší záběr témat, jedním z témat bylo i společenské uplatnění, socializace. Je s podivem, že právě tato hnutí ze svých řad vyřazovala ženy lesbické a ženy černé. Je tedy patrné, že již o žádnou rovnost před zákonem, či rovnost na poli pracovního trhu, nešlo. Prostě někteří si museli být rovnější. Již v této době, se dá tušit, že být feministkou bylo něco IN či EXTRA. Z mého pohledu je proto již celá tzv. druhá vlna počátek zprofanování koncepce ženských hnutí a sklouzávání k anarchofeminismu či liberálnímu feminismu.

Třetí vlna, kterou někteří označují dnešní, bez pardonu, nesmyslný řev pár pomatených dam, je už zpronevěřením se původním hodnotám feminismu a poškozuje ženy v očích nejen mužů, ale i mnoha žen. Je zde zcela zjevně patrný příklon k anarchofeminismu (anarchofeministé požadují úplné odstranění veškerých společenských hierarchií – tedy nejen těch založených na genderu). Liberální feministé jsou pak strůjci hloupých kvót na poměrné zastoupení žen jak ve společenském životě (práce) tak v politice. To vše jde proti přirozenému vývoji v oblasti rovných příležitostí a již zcela to zavání diskriminací mužů.  A to vše ženám škodí. 

Dochází tak k extrémistickým pohledům na sexismus. Kdy už nejde o rovná práva, ale nadřazování ženy jako objektu hodného bezbřehé ochrany a úcty. Kdy se celé toto pomatené řvaní mění v pronásledování mužů a dochází k radikálním činům. Kdy je v rámci údajného sexismu odstraňována obyčejná mužská galantnost, obyčejná slušnost. Nemluvě o lehkém dvojsmyslném žertování. Tedy všeho čeho si my ženy na mužích ceníme. U těchto pomatených nejde o žádnou rovnost (tu už totiž máme) nejde o žádná ženská práva, která by nám snad měla být upírána, jde už jen o radikalismus, extrémismus a být IN v jejich sociální bublině. Škodí ženám. Škodí mužům. Narušují přirozené vztahy obou pohlaví, narušují rodinu. Narušují vše čeho si ženy váží.

Ne, milé pomatené dámy, my opravdu  nechceme žít ve společnosti, kdy mít ženské pohlaví znamená, že si všichni sednou na zadek, muži nás budou obcházet a budou se nás bát, nechceme žít ve společnosti, kde místo v zaměstnání nebude posuzováno podle našich schopností, ale podle toho jestli máme tu zatracenou výhodu ženství. Nechceme hloupé a neschopné ženy v politice jen proto, aby se naplnila kvóta. A naprosto odmítáme vaši zvrácenou koncepci feminismu, kterou nás ženete zpět do středověku.

Vyvoláváte nenávist, vyvoláváte problémy tam kde nejsou, zpronevěřily jste se myšlence hnutí za práva žen. A přesto, že je na světe mnoho oblastí, kde jsou ženské práva stále pošlapávána, vyvoláváte zvrácené akce typu MeeToo s jasnou predikcí poškodit muže. Milé pomatené i muži mají právo být rovni, i muži mají právo nebýt diskriminováni jen proto, že jsou muži. A to je to co vy činíte – diskriminujete muže.