Cukr a bič
Umění vládnout je téma, které ztvárnilo mnoho výjimečných vladařů či filozofů. Někteří byli ryze demokratičtí jiní byli absolutními vládci. Někteří byli snílci a reformátoři, někteří naopak utvrzovali staré způsoby. Jedno je však ve všech knihách stejné – pokud chceš úctu lidu a nechceš krvavé protesty, které stojí mnoho peněz, měj k lidu úctu. Lid potřebuje hry…. či u nás se říká cukr.
Ne, opravdu to neznamená, že uspořádáte olympiádu trapnosti a nadále budete pouze nařizovat, a ne, fakt to ani neznamená, že každému občanu země pošlete kilo cukru. Co to znamená není většinou politiků vůbec pochopeno a rovnovážný sociální smír ani neví co je.
Principem úspěšné vlády je tisíciletími ověřený recept, lze aplikovat na jakékoliv zřízení státu. Je prostý a jednoduchý, až tak jednoduchý, že je vlastně nereálný. Je nereálný z mnoha důvodů, které obvykle člověk pochopí až…. bohužel politici to nepochopili do dneška. Slovy klasika „že voni to nečetli?“.
Kdo chce vládnout by měl dodržovat několik zásad, pak se stane vůdcem, kterým touží být. Je to prosté a jednoduché. Neposuzujte nic z dnešního amorálního pohledu, lidé jsou stejní jako ve 13.století, technika nevolí. FB reálně volby nedokáže ovlivnit ač si to o sobě myslí. Média i kdyby se strhala a v době mediokracie na hlavu postavila, lidi neovlivní. Lid jako jednotlivec i jako dav má svou hlavu. A volit bude toho pro koho se rozhodne. Většina potřebuje vůdce (u tohoto mne vždy napadne citace z jedné mé oblíbené písně „Slepci jdou, slepý vůdce v čele káže….), ale zpět, lid potřebuje ikonu, do které bude schopen projektovat své naděje a touhy. Tou ikonou musí být dnes politik, neboť víru v Boha jsme téměř zavrhli.
Vždy když čtu některého autora mi v hlavě utkví pár nezanedbatelných inspirativních řádků z nichž se dá čerpat nejen v politice.
1) vždy říkej prostou pravdu, neslibuj co nemůžeš splnit
2) buď skromný a ctnostný
3) měj úctu k svému pracujícímu lidu, příživníky potírej
4) vždy udržuj nízké daně, pokud je budeš potřebovat zvýšit, mluv pravdu a vysvětli lidu proč
5) udržuj úřednictvo v nezbytně velké míře, čím méně tím lépe
6) jen vladař vážící si svého lidu dosáhne velikosti
7) buď dobrým rétorem, vždy braň svůj lid dobrým jazykem, kterému budeš vládnout
8) buď spravedlivý a od svých soudců vyžaduj totéž, bohatého i chudého trestej stejně, nečiň mezi lidmi rozdíly
9) nech lidem svobodnou vůli a nebraň jim být zodpovědný
10) ochraňuj slabé a staré, starej se o nemocné
11) ochraňuj lid svůj veškerý
12) v době hladu nakrm svůj lid (ano potravinová soběstačnost na několik měsíců byla již tehdy rozumné řešení různých krizí)
13) svůj lid braň vojenskou silou před cizáky a jejich mocnostmi
14) poskytni lidu vzdělání, jen tak se lid odvděčí tobě rozvojem země
15) vždy sleduj jaké má lid přání a touhy, je-li to v tvých možnostech naplň je
Co nám to říká? Ani jeden z autorů nedodržoval všechny tyto krásné slova. Ať již dílem pýchy či dílem neochoty. Přesto žili velikáni, kteří se tomu ideálnímu vladaři přibližovali. Byli nekompromisní v trestu, byli vlídní v pomoci, byli autoritativní při jednání s cizáky, byli stateční a hrdí na svou zem a jedno měli společné. Spokojený lid, bohatství a prosperitu plynoucí ze spokojeného lidu a oblíbenost. Všimli jste si, že dobré vládnutí je směsicí sociálního systému a pravicové politiky? Že v dobách dávno minulých tohle nikdo neřešil a pojem pravice a levice je velmi mladý konstrukt.
A co na to marketing? Neříkej lidu co nechce slyšet, říkej lidu co jej trápí (tedy neřeš hladomor v číně, když ti na návsi umírají děti). Ptej se a mluv s nimi, nabídni řešení jak individuální tak systémové. Když se z lidského a marketingového hlediska podíváme na kampaně pana presidenta Zemana, zjistíme, že jeho ježdění a hlavně mluvení s lidmi mu vyneslo úspěch, mluvil s nimi jako by byl jeden z nich, řekl i pár vtipů (cukr), mluvil o starostech lidí, mluvil o věcech, které trápí každého jednoho občana. Nemluvil škrobeně, učeně, sečtěle, tak mluví jen profesoři mimo realitu. Mluvil jak Miloš od vedle.
A pozor lidi trápí ty „přízemní věci“ – zda si budou moci dovolit koupit ledničku, když ta jejich doslouží, zda stihnou děti vyzvednout ze školy, když jsou všude objížďky, zda budou mít zítra práci, či zda budou mít na složenky, zda dosáhnout slušného důchodu, aby neživořili, protože šetřit není z čeho. Jestli seženou kominíka a kolik to zase bude stát, že už půl roku čekají na bagr či to že není instalatér. Že se děti neučí ve škole nic užitečného jen spoustu hloupostí k ničemu (to že to není k ničemu člověk obvykle zjistí až v předdůchodovém věku, kdy si uvědomí, že se znalostmi ze zš vydržel prakticky doteď). A konečně, že ze svých peněz živí spoustu parazitů a nechápe, proč je živí.
Starosti lidu prostého jsou tím nejlepším marketingovým nástrojem jak se stát vůdcem, tak co pánové a dámy máte na to koule? Máte na to stát se pokorný, skromný, pravdomluvný, ctnostný politik, který se stane velikánem? Máte na to zapřít své přebujelé ego a svůj názor o vaší neomylnosti? Je někde mezi námi rytíř na bílém koni, který vyvede lid z temnoty?
Obávám se, že v době slabých mužů, přehnaně sebevědomých hloupých žen, nikoliv. Nemáme tu jednoho jediného velikána a proto jsme odsouzeni žít v extremismu podrtženého mediokracií. Bohužel pro nás, naše děti, naše vnoučata a bohužel pro celý svět. A přitom je to tak prosté…..
