Chov puberťáka
Nalezeno na internetu…..autor neznámý, pokud se ozve ráda doplním jméno …..
Chov puberťáka
Někteří pejskaři kromě psíků chovají doma i jiné živé tvory. Kromě kočiček, rybiček, králíčků, plazů, ptáčků a morčátek to bývají často i puberťáci.
Puberťák je domácí zvíře, které je velmi náročné na chov. Rozhodnete-li se chovat doma puberťáka, budete mu muset postupně vyhradit dostatečný prostor. Rozpínavost těchto živočichů, pokud jde o teritorium, totiž spolu s věkem nebezpečně stoupá. Chovatel se sám musí předem rozhodnout (dle úrovně vycvičenosti svého zvířete), kolik prostoru mu vyčlení.
Krmení
Puberťák je všežravec, který občas přechází do fáze monožravce. Dle vědeckých výzkumů stráví puberťák, ač má narozdíl od krávy toliko jeden žaludek, jakoukoli potravu, která se momentálně nachází v dosahu. Spásání potravy probíhá celodenně, prakticky nepřerušovaně. Ve fázi monožravé se však často stává, že se puberťák dlouhodobě živí pouze jedním druhem potravy, například tradičními českými brambůrky nebo hamburgery. Veškeré snahy ze strany chovatele o zabezpečení dostatku minerálních látek a přikrmování zdravou výživou přicházejí nazmar a je potřeba se s touto skutečností smířit. Většina puberťáků má po celou dobu chovu obzvláště vysokou spotřebu prémiového krmiva, a proto je nutné, aby puberťáky chovali pouze chovatelé, kteří si to mohou finančně dovolit, případně mají možnost úvěru či půjčky.
Celková péče
Puberťák je zvíře náchylné k depresím. Léčba a předcházení depresí spočívá v kupování zásadně značkových oblečků a obuvi, v počáteční fázi želatinových medvídků Haribo a v konečné velkého množství nejnovějších počítačových her, aby se váš puberťák nenudil. Je nezbytně nutné vyhradit si dostatek času ke zpracovávání školních referátů a dalších domácích úkolů, na které zásadně puberťák zapomíná.
Komunikace
Komunikace s puberťákem je složitá, často nemožná, avšak částečně závislá na úrovni dosažené při výcviku (viz níže, bod Denní režim). Chovatel se musí naučit řeč těla tohoto tvora, aby byl schopen z trhavých pohybů hlavou, případně ramen či z poulení očí vyčíst nesouhlasnou reakci. Pozitivní reakce nedává chovaný puberťák v žádném případě najevo. Z našich zkušeností ovšem víme, že po cca 200 trhnutí ramenním kloubem a 250 vypoulení oční bulvy již většina chovatelů ví, na čem je. Je velmi obtížné donutit puberťáka k jakékoliv konverzaci. Na všechny dotazy chovatelů puberťák zásadně odpovídá těmito větami: “Nevim”, “Zavři dveře”, “Nech mě”, “Nechci”, “Co?”. Je-li prováděn specielní výcvik na vyšší úrovni, odpovídají starší puberťáci navíc i delšími větami jako: “Za to nemůžu”, “Co jsem zase udělal/a/?”, “Proč zase já?” nebo “To je trapný”. Zaručeně naopak každého puberťáka rozhovoří otevřená lednice, zvláště po nákladném nákupu chovatele, kam se živočich dlouze zahledí a vždy nahlas srozumitelně řekne: “Tady zase neni nic k jídlu!”. Starší jedinci často používají mimo prostor lednice frázi: “Zas nemam prachy”. Ti nejlepší chovatelé se specializací na vrcholový výcvik jsou schopni přibližně 2x ročně přinutit puberťáka převážně k jednodennímu „výletu“, na kterém nesmí chybět lékárnička první pomoci pro obě strany s psychickými sedativy typu Hysteps. Ačkoliv po návratu z takovéto akce většinou následuje delší hospitalizace jedné či druhé strany, je zajímavé, že chovatel se snaží tyto „výlety“ organizovat každoročně. Jediný způsob, jak množství sedativ a dobu hospitalizace zkrátit, je rozšířený chov puberťáků, kdy chovatel získá dlouholetými zkušenostmi určitý druh imunity.
Denní režim
Puberťáka je nutno podrobit zcela komplexnímu, důslednému výcviku, na který však nemá vliv dodržování socializace v prvních letech života. Od přírody je to tvor líný, který je schopen veškerou svou energii vynaložit na správné oddechování při spánku, resp. na změnu polohy na gauči z levého boku na pravý a naopak. V posledních letech tuto energii puberťáci vydávají ve velkém množství rovněž ke klikání myší a k výkonu více než 300 úhozů za minutu dvěma prsty do klávesnice. Komplexní výcvik sestává z výuky jednoduchých příkazů, jako například “Jdi už do školy”, “Vyčisti si ty zuby”, „Omej si ruce“, případně “Zuj si boty” nebo “Seber tu šlupku z koberce”. Někteří puberťáci reagují na výcvik příznivě a po pár letech jsou schopni reagovat na cca 4 příkazy z 20. Většinou však puberťáci výcviku odolávají a osvojí si příkaz pouze jeden. Většinou jde o povel “Najez se”. Jen málo jedinců se naučí reagovat na povel “Jdi už spát”, ačkoliv je to ten nejčastější ze strany chovatele, zvláště v době po půlnoci. V tomto případě i přes veškerou snahu o pozitivní motivaci a přes každodenní trénink je většinou nutno použití silných nepodmíněných a podmíněných podnětů, na které tvor reaguje spíše než v nočních, v ranních hodinách. Přes den nelze výcvik provádět, protože v tuto dobu puberťák spí, pakliže se nepohybuje mimo svůj kotec v chovné stanici, kdy je zásadně nedostupný.
Komerční využití a návratnost investic
Puberťák je zcela nevděčné domácí zvíře chované výhradně na ozdobu a nelze očekávat, že z něj vydolujete jakoukoli činnost generující přínos pro rodinu. Návratnost investic je dlouhodobá. Často trvá i deset let, než zjistíte, zda chovaný jedinec bude schopen v budoucnu samostatného života. Někteří jedinci zůstávají u svých chovatelů do pozdního věku a znamenají pro něj nemalé náklady. Proto by si každý chovatel měl řádně rozmyslet, než se do chovu vůbec pustí. V případě, že si není jist, měl by si raději pořídit jiné domácí zvíře. Před chovem puberťáků jsou varováni zejména kardiaci a další osoby, které špatně odolávají stresu. Na druhou stranu je nutno říci, že žádné jiné domácí zvíře vám nepřilne tolik k srdci. V tom jsou puberťáci naprosto nenahraditelní.
