S EU na věčné časy?

Docela často přemýšlím o EU. Jsem, byla jsem a budu euroskeptik. Hlasovala jsem proti vstupu a dodnes vím, že to bylo správné rozhodnutí. Otázkou je, zda ten byrokratický moloch (ostatně tohle jsem věděla už při hlasování o vstupu) lze změnit nebo by bylo jednodušší jej opustit. 

Po pravdě nejsem rozhodnuta ani pro setrvání a ani pro opuštění. Jednoduše proto, že obě varianty mají své pro a proti. Ačkoliv euroskeptik ve mě mi říká „rychle pryč“ pragmatik ve mě říká „brzdi, nejde to tak lehce“. 

Jsem jednoznačně pro referendum a jsem jednoznačně pro správně vedenou a vysvětlenou kampaň, která uvede maximum dopadů v případě exitu a maximum dopadů v případě setrvání. Výhody jsou irelevantní (to lze řešit smluvně s jednotlivými státy). Zkusím pár dopadů obou případů rozebrat, alespoň tak jak je chápu a cítím já a nikoliv europoslanci, bojící se o mimořádně výnosné korýtko.

EK – Evropská komise – patří jednoznačně mezi jeden z největších problémů současné EU, už to, že existuje nikým (chápej voliči) nezvolený orgán, to, že jej nelze odvolat (i vládu a parlament je možné odvolat) je prostě nedemokratický problém a nakonec už ten název KOMISE. To, že si ještě tahle skupina nepoužitelných uzurpuje právo někomu něco nařizovat, zakazovat či jinak moralizovat je již pouze důsledek prvotního principu, nikdo je nevolil a nikdo je neodvolá. Tedy demokracie po evropsku v praxi. 

Dopad exitu: možnost zrušit regulace, příkazy a zákazy téhle nesmyslné komise, možnost upravit si zákony, kterých se to týká na míru pro národní podmínky (a ty se stát od státu logicky liší). Tedy získat zpět suverenitu. S tím je spojené uzavírání smluv s okolními státy a případné dohody na sjednocení či vyrovnání některých zákonů a podmínek. Zavedení cla – pokud se nedohodnou státy mezi sebou na bezcelním styku. 
Dopad setrvání: implementace dalších ekonomicky a bezpečnostně nebezpečných nesmyslů z pera těchto pomatenců. Jistě může se stát, že se občas spletou a nařídí rozumnou věc, ale upřímně? Kdy to bylo naposledy?

Soustavné porušování smluv na základě, kterých EU vznikla, jako další obrovský problém vidím v porušování smluv o EU. Asi nejvýraznějším je nyní půjčka EU, v první řadě EU není oprávněna si půjčovat a nechat za to ručit členské státy. Druhou věcí je, že to přímo zakazuje zakládací smlouva. Nelze si vážit partnera, který nedodržuje ani elementární podmínky svého vzniku. 

Dopad exitu: dluhu, který na nás EU uvalila se nezbavíme, bohužel… ale exitem zabráníme vzniku dalších nesmyslných dluhů uvalených na naše občany. V každém případě obyvatelstvo zchudne v důsledku placení dluhů EU.

Dopad setrvání: současný dluh EU bude muset někdo zaplatit, takže obyvatelstvo EU značně zchudne, novým dluhům již nebude moci nikdo zabránit, vznikl precedens. 

Jak demokraticky protlačit totalitu 2 států. Aneb Lisabonská smlouva. Lisabonská smlouva způsobila nerovnost a totální nedemokratičnost ohledně hlasování o důležitých aspektech Evropy. Jednoduše velké státy nelze přehlasovat malými státy. Většinový poměr se v tomto případě ukázal jako nedemokratický a nebezpečný. V době kdy měl každý stát rovnocenný hlas, nemohli procházet takové excesy komise jako dnes.

dopad exitu: nebude potřeba se s někým dohadovat o zbytečnostech. Riskujeme sankce ze strany EU v případě, že tahle banda pomatenců nebude spokojená s vývojem naší země ať si ji povedeme jakkoliv. 

dopad setrvání: nikdy nic neprosadíme nevrátíme-li se před Lisabon, neustále se bude někdo vměšovat do vnitřních záležitostí státu, ačkoliv k tomu nemá žádné oprávnění.

Dotace jsou obecně socialistické zlo. Nicméně nikdo by neměl co nařizovat co si jako stát budeme sponzorovat.

Dopady exitu: Krátkodobě budou chybět větší obnosy na některé potřebné projekty. Z dlouhodobého hlediska tento stav nastane i když setrváme v EU, neboť se staneme čistými plátci. Nicméně, pokud nebudeme odvádět horentní sumy do EU, tak při moudré a šetřivé vládě, dokážeme velmi rychle tento výpadek nahradit z vlastních zdrojů

Dopady setrvání: Staneme se čistými plátci, tedy míra dotací pro nás bude již značně omezena a budeme povinni financovat méně schopné a líné státy.

Společná měna – EURO – každý průměrný ekonom ví, že přechod na EURO je drahý. Lidé zchudnou, devalvují se jim úspory. Sám zakladatel a tvůrce EURA uvádí, že ji EU dokonale zničila dříve, než měla šanci se ujmout a stát plnohodnotnou měnou. A také uvádí, že EURO musí zaniknout, protože je z něj ekonomický nesmysl. S tím lze jen souhlasit.

Dopady exitu: zbavíme se povinnosti EURO zavést. Lépe tak můžeme zvládat ekonomické krize. Otravné bude pouze to, že si budeme muset vyměnit peníze před každou cestou, ale reálně Americký dolar berou i v té největší díře na světě 😀 

Dopady setrvání: povinnost EURO reálně hrozí v nejbližších 2 letech (pro skeptiky – nákup zlata ČNB je jedním z kroků k zavedení EURA), budeme muset naše zlaté rezervy převést do ECB. To reálně znamená, že o ně přijdeme. V každém případě obyvatelstvo zchudne. 

Závěrem je evidentní, že dopady exitu budou reálně v krátkodobém horizontu problematické – clo, bilaterální dohody, hrozba sankcí, problémy s exportem, investicemi ze zahraničí.

Dopady setrvání mohou být ale mnohonásobně horší – euro, bezpečnost, rostoucí dluhy ze kterých neuvidíme ani cent, další a další socialistické regulace, cenzura.  Otázkou je zda skloníme hlavu a řekneme nelze s tím nic dělat, nebo se raději vystavíme krátkodobému nekomfortu a získáme mnohem víc zpět. Tím ziskem může být jen suverenita, samostatnost a právo rozhodovat o své zemi opět ve své zemi, nikoliv úředníčkem v cizině. Protože to už tu bylo a víme, že se to neosvědčilo.

Na tuto otázku by měli jednoznačně odpovědět lidé, stejní lidé, kteří pod mediální masáží jak je EU skvělá hlasovali pro vstup. Jsou to stejní lidé a pokud byli dostatečně fundovaní rozhodnout pro vstup, jsou i stejně dostatečně fundovaní rozhodnout o setrvání či exitu.  A já vím, že budu hlasovat pro exit, popravdě, když zvážím pro a proti, tak raději pryč než tihle nikým nevolení zbyteční zničí Evropu tak jak ji známe a máme rádi.