Přirozený řád věcí
Pro svobodně myslícího člověk je život, ve státem zregulovaném prostředí jako je to evropské, naprostým utrpením a s tímhle utrpením musíme žít. To není život. Ideální stát je takový, který nezasahuje do života občanů více, než je nezbytně nutné, pokud ovšem podporujete myšlenku alespoň nějakého státu. Ovšem v Evropě a vlastně na celém světě se děje přesný opak.
Co je, ale ten přirozený řád? Co je to přirozené právo? A co je to sakra vlastně ta svoboda. Přirozený řád je takové chování jaké je přirozené pro danou komunitu. Můžete říct, že je to od boha, či výmysl svobodných lidí. Já se domnívám, že kořeny tohoto řádu jsou mnohem hlubší a to od dob, kdy člověk začal žít v tlupách. Zde vznikl první přirozený (společenský) řád a vzniklo i první přirozené právo.
Proč přirozené? Protože se samo tak nějak vyvinulo, protože je přirozenou cestou začali tak nějak dodržovat členové tlupy. A pro každou tlupu mohlo být jiné. Co bylo přirozené v tlupě A už nemuselo být přirozené v tlupě B. Na škole nás učili, že první zákony byli jen sepsané přirozené obyčeje. Zvyky, které tedy dodržovala a jimiž se řídila ta či ona komunita. To je poměrně logické, morální a jasné.
Ve většině komunit (chcete-li států) se akceptovala jasná a jednoduchá pravidla, lze říci, že se z nich časem v křesťanském světě stalo desatero. Víc netřeba. Je v něm obsaženo totiž naprosto vše. Dnešní státní útvary jdou naprosto jinou cestou. Jdou cestou zákazů, nařízení, regulací a omezení. A to už nemá se svobodou nic společného. To je trvalý nátlak malé skupiny na zbytek občanů.
Svoboda neznamená, že si budete dělat co vás napadne, to je typický argumentační faul nezodpovědných. Svoboda znamená přijmout odpovědnost za svůj život, svou rodinu, a své chování a svou činnost. Svoboda znamená, že budete nejen svobodně myslet (tedy že se vám bude vnitřně příčit jakékoliv omezení byť „v zájmu“ sebevětšího dobra) ale také budete svobodně žít. A to v současném světe prostě nelze.
