O smyslu vánoc

No ano, přátelé, vánoce se nezadržitelně blíží. Nechci psát o komerčních vánocích, nechci už vůbec psát o nepřetržitých reklamách bank a jiných vykuků na levné půjčky. A už vůbec nechci psát o stoupající nervozitě a šílenství lidí. Chci psát o vánocích,  o tradicích a o smyslu vánočních svátků.

Říká se, že slavíme tradiční staročeské vánoce. Pro ucelenou představu o vánocích se musíme podívat do historie. A to do historie nejen křesťanské, protože vánoce, jak je známe, jsou mixem zvyků a oslav konce roku či zrození Krista různých náboženství. Začněme počátkem, na počátku byli pohanské oslavy posledního slunovratu, oslava konce roku a oslava příchodu nového života (21.12. se totiž prodlužuje den a přibývá světla). Pohané slunovrat slavili písněmi, říkadly a zvyky (např. rozkrajování jablka, šupina z ryby apod..) Domácnosti se zdobili květinami (aspoň těmi co v tomto čase kvetou) a zelenými větvemi na odhánění duchů (a také z ryze praktického důvodu udržení tepla).

S nástupem křesťanství byli tyto zvyky absorbovány a začleněny do oslav zrození Krista. Hlavním dnem oslav bylo 25.12. tzv. Boží hod. Ježíš Kristus se narodil 24.12., ale první dary dostal až 25.12. a slavilo se až do 6.1. tedy příchodu 3 králů. Na křesťanské vánoce se v zemích českých a stejně tak jako jinde nedávali dárky, ty až do 16.století totiž nosil Mikuláš 6.12. (Svatý Mikuláš) a dárky nosil výhradně dětem. V některých oblastech se dárky dávali dětem až 28.12. na den neviňátek.

Ježíška vymysleli protestanti a to protestanti němečtí právě v 16. století, ve snaze se odlišit od katolíků. Dlouho dobu bylo dávání dárků dítětem katolíky odmítáno, protože dárky nosí Svatý Mikuláš a to 6.12.. Podle pověsti obdarovávání děti zavedl snad nejznámější protestant Martin Luther, resp. jeho děti, kterým bylo velmi líto, že by měli dostat dárky jen na Svatého Mikuláše a tak jim s manželkou dali dárky i 24.12. tedy v den zrození Krista a to po vyjití první hvězdy.  Co je na této pověsti pravdy ponecháme stranou, příběh je to krásný.

Díky německým protestantů se vánoce postupem doby začali slavit 24.12. a dárky začal v ten den rozdávat Christkind, tedy Ježíšek. Na nový způsob oslav si zvykali i protestanté těžko. V Anglii nosil dárky stále Svatý Mikuláš (Santa Klaus) až 25.12., v Holandsku mají Sinter Klaas (Svatý Mikuláš)….. V Čechách je první zmínka až v 17.století, kdy se dostalo do kalendáře Šimona Partlice, že dětem jsou na Štědrý den dávány dárky.

Ovšem za celé vánoční šílenství může až 19.století. Tehdy došlo k rozšíření tzv. Vánočního stromu a dalších dnes již zažitých zvyků. Vánoční stromeček se jako tradice rozšířil nejvíce ve městech a u bohatých rodin. Více o tradici vánočního stromku pojednává např. Dr. Čeněk Zíbrt již v roce 1903 ve sborníku Lid český.

Obyčej s vánočním stromkem není lidový a není slovanský, a že o dějinách stromku vánočního u nás v lidovém podání nesnadno psáti, ježto stáří jeho nesahá za hranice XIX. století. Staré zprávy o výročních obyčejích českých nemají ani zmínečky o tomto obyčeji. Spis mnicha břevnovského Alše o slavení vánoc z konce věku XIV. rovněž nezachoval zhola nic, co by upomínalo na krášlení stromku vánočního. Není pochyby, že ku slavení hodů vánočních k vánočním obyčejům a obřadům původu prastarého přidružil se teprve ve století XIX. obyčej z brusu nový, v dobách starších docela neznámý: »vánoční stromek«. Není divu, že záhy nabyl všeobecné obliby a rozšířil se takřka všude. Zdá se nyní, jakoby se od věků udržovalo v lidovém podání strojení vánočního stromku, jehož milý a půvabný zjev vhodně se druží k náladě tichých vánočních hodů, dojímajících i člověka otrlého tajuplným kouzlem. Dnes zdobí vánoční stromek, prostě upravený, jizbu v nebohaté chatě, jako krášlí září světel a blýskavými cetkami, směsí drahocenných dárků nádherně jsa vyšňořen, síně boháčů ve městech. I lodníci, vzdálení od domova a od zátiší života rodinného, strojí si na štědrý večer v korábu stromek vánoční, vzpomínajíce na své drahé v domovině. Krátce pověděno: vánoční stromek původu nového srostl se starodávným obyčejem udíleti dárky, jež jsou nyní zavěšovány na haluzky a kladeny pod stromek, nerozlučně. Toto přizpůsobení obyčeje starodávného záhy se všeobecně ujalo. Vánočnímu stromku jsme přivykli a ptá se málokdo, zda obyčej jest starý či nový. Ať vznikl jakkoli — kdož by chtěl zbaviti Štědrý večer té poetické přízdoby a naše dítky největší radosti?

„Co asi možno zjistiti o stáří a rozšíření stromku vánočního? Výkladu o původu vánočního stromku ujali se zejména němečtí badatelé. Mezi sebou se nedohodli. Pomineme-li podrobností bezvýznamných, roztřídili bychom posavadní výklady asi v tyto skupiny: Bývá vyhlašován stromek vánoční za prastarý. Badatelé chtěli hledati jeho obdoby v dávnověku a někteří zacházejí při tom oklikami až do ráje, spatřujíce v stromku vánočním symbolické znázornění stromu rájového, jako například (Adama a Evy svátek na Štědrý večer) Wunderlich. Většina hájí stanoviska tohoto, že obyčej sahá do doby předkřesťanské. Ba Sepp přirovnává stromek k báječnému jasanu Iggdrasilu, o jehož rozložení po nebi i po zemi vypravuje bájesloví skandinávské. České čtenářstvo seznámil s touto zkazkou Sobotka v Rostlinstvu. Sepp vykládá vánoční stromek za symbol jmenovaného jasanu.

Někteří vykladatelé postoupili dále a prohlašujíce původ vánočního stromku za pohanský, snaží se určitě stanoviti jeho význam v bájesloví germánském. Wuttke vykládá vánoční stromek, ověšený pozlátkem a ovocem, za posvátný strom germánského boha Wodana. Z těch, kdož souhlasí s tímto výkladem, obšírně rozebírá význam stromku vánočního Oberle. Původně prý nejstarším symbolem Wodanovým byl zelený strom v středu háje posvátného. Upomínka tohoto stromu udržuje se ve vánočním stromku. Jeho zeleň, ovoce zavěšené, svíčičky, symbol prý slunce, ozdůbky zlacené – vše to nutká uvedeného spisovatele, aby spatřoval ve vánočním stromku symbol božstva slunečného Wodana. Od obou předchozích výkladů liší se další názor. Podle něho jest vánoční stromek původu ryze křesťanského. Symbolika jeho nesouvisí se zkazkami pohanskými. Tohoto názoru hájí Nickel, zejména Cassel, jenž pokládá vánoční stromek, ozářený světly, za symbol Světla, kteréž narozením Páně všemu světu vzejde. Vzdejme se všelikých dohadů bájeslovných a usuzujme jen na bezpečném základě zaručených zpráv historických o vánočním stromku. Mlhovinu dohadů, třeba důvtipně zosnovaných, rozplaší historická svědectví nadobro. Skoro o všech nynějších obyčejích a pověrách vánočních zapsány jsou v starých památkách zmínky. Roku 1663 na příklad vydal Praetorius samostatný spis latinský o vánočním podání lidovém, kdež se dočteme zpráv hojných o nynějších obyčejích. Podobně jinde jsou zmínky roztroušeny, hlavně v mravokárných výkladech. Avšak o vánočním stromku až dokonce věku XVII. není ani potuchy. Není možná, aby obyčej (jak vykládají, pohanského původu) ušel pozornosti mravokárců věku XV. a XVI., kteří ve svých skladbách tepou kdejakou pověru a obyčej. Teprve na začátku věku XVIII. kárá Dannhauer v Štrasburku strojení jedlového stromku vánočního, ověšeného loutkami a cukrovinkami. To jest tedy podle posavadních výzkumů jediná výslovná zmínka o vánočním stromku v dobách starších, zmínka ovšem dosti pozdní. Od věku XVII. do temna dávnověku předkřesťanského, kdež hledají mnozí původu stromku vánočního, je dosti daleko. K tomuto dohadu, aby strojení vánočního stromku bylo bezpečně dokázáno v době předkřesťanské, bylo by potřeba nastaviti dlouhého pásma podobných, historicky zajištěných zpráv. Těch není a bez nich třeba smělé dohady málo prospívají.

Proti všelikým dohadům svědčí řada spolehlivých údajů, ze kterých vysvítá, kdy a jak strojení vánočního stromku bývalo zaváděno po krajích německých a po jiných zemích evropských. Vybíráme svědectví z knihy Mannhardtovy Baumkultus. Při tom dlužno předem konstatovati, že obyčej nejdříve ve městech se objevoval a z nich pak ponenáhlu se šířil po venkově a tu zase nejdříve z příčiny snadno vysvětlitelné strojívaly vánoční stromek rodiny zámožné, u nichž prostý lid obyčej vídal a pak snažil se jej napodobiti. Touto cestou putoval všude vánoční stromek původu umělého z měst do vsí. V Norsku a Dánsku znám jest vánoční stromek až od počátku XIX. století. V Oldenbursku rovněž kolem začátku tohoto věku se vyškytá poprvé jako v některých severoněmeckých krajích a to nejdříve ve městech. Avšak lid v Pomořanech, Meklenbursku atd. v prvních desítiletích stromku vánočního úplně neznal. Jiné zprávy o stromku vánočním u Němců nesahají dále než do druhé polovice věku XVIII. Do Gdaňská přinesli vánoční stromek po roce 1815 pruští důstojníci a úřadníci. V Drážďanech objevuje se rovněž na začátku věku XIX. Posavad není všude mezi lidem německým rozšířen. Jen místy jej strojívají sedláci v saském Rudohoří, ve středním Německu, ve Wirtembersku. Do Bavorska podle svědectví Seppova za královny Karoliny na začátku věku XIX. obyčej byl zanesen. Že tvrzení, jakoby stromek vánoční byl obyčej všeněmecký, všude mezi lidem německým známý, neshoduje se se skutečností, svědčí Mannhardt a vedle jiných Fr. Franzisci potvrzuje, že lid německý v Korutanech docela nezná obyčeje se stromkem vánočním. V Uhrách v bohatých rodinách znají stromek asi od roku 1830. Jak ukazuje Schade, teprve nedávno v Anglii, v Nizozemsku, v Itálii, v Rumunsku šíří se strojení stromku vánočního mezi lid prostý. Všude děje se to kolem polovice století XIX.

Pokud se Čechů týče, udržuje se v Praze pověst, že v prvních letech stol. XIX. sliboval herec nějaký překvapení hostům o vánocích. Po večeři otevřel pokoj a v něm zářil a třpytil se slavně vystrojený stromek. To prý se všeobecně líbilo a rozšířilo po Praze u boháčů a z jejich domácností šířilo se to na venek, mezi lid. Z tištěných zpráv mám mezi nejstaršími zprávu Krolmusovu (Staročeské pověsti, 1845) – Vypravuje, kterak v Čechách o Štědrém večeru na koutním stole mají smrček nebo jedličku, májku okrášlenou věníkem, ovocem, pečivem a oděvem (jablky, ořechy, hruškami, slivkami, mandlemi, rozinkami, perníkem, ptáčky, šátky atd.) osypanou, nebo nad stolem zavěšenou obráceně dolů! V Praze a okolí Prahy kladou stromek mezi jídla vánoční, kde zasednou ke stolu k večeři štědrovečerní. Jinde prozrazuje Krolmus, že stromek vánoční není původu českého. Vypravuje, že křesťané staví na Štědrý večer prostřed stolu »plodný rajský neb májový strom«, přidává však do závorky, aby názvu českému bylo rozuměti »Christenbaum«. Názvu »stromek vánoční« ještě nezná roku 1851! V rodišti mém, v Kostelci u Vorlíka, a v okolí Vorlíka vůbec rozšířila se vědomost o stromku vánočním v letech šedesátých, z nadělování obleků a dárků chudým dětem na zámku Vorlíku o vánocích, kdež členové knížecí rodiny Schwarzenberské tyto dárky dávají dětem s obrovského stromu vánočního. Děti potom stromek doma napodobují. V naší vsi studenti z Písku a z Tábora teprve v letech sedmdesátých (XIX. věku) přinesli obyčej do rodin a od té doby zámožnější rodiče překvapují děti stromečkem. Vidíme-li nyní, jak se před hody vánočními zazelenají všude v městech ulice a náměstí hájem stromků všeho druhu, jak se pořádají zvláštní slavnosti se stromkem, říkadly, s hrami, se symbolickou výzdobou atd., zdá se to skoro víře nepodobné, jak rychle a všestranně (hlavně v městech) mohl se obyčej nový rozšířiti.

Shrneme-li vše v konečný názor, patrno, že vánoční stromek od Němců šířil se k národům jiným. Není to však lidový obyčej všeněmecký, nýbrž obyčej umělého, (snad bychom lépe mohli říci) »městského« původu. Možná, že při vzniku jeho působila obdoba lidových máječek, ověšovaných ovocem a ozdobami, s nimiž koledníci chodívali o vánocích, o novém roce, na smrtnou neděli a pod., jakž o tom vykládají Mannhardt a Sepp. V té podobě (aby byl totiž umísťován na stůl štědrovečerní) historicky doložen není. Konec konců opakujeme: Krásná ozdoba vánoční slavnosti, stromek s pozlacenými ořechy a jablky, cukrovinkami, pestrými řetízky papírovými, se zářivými světly v době nedávné vniká do lidového podání. Na začátku věku XIX. byl ještě zjevem vzácným. Kdo si všímá lidového života, přisvědčí, že ještě na začátku XX. věku není na př. u nás ani u Němců všude rozšířen a že jeho místo mezi obyčeji vánočními zaujímají mnohem starší »jesličky«, o nichž často se zmiňují naše staré památky, a které u všech národův i u nás z původní myšlenky vyspěly ve zvláštní, svérázné seskupení figurek a udržují se po staletí v podán! lidovém. Starý obyčej Jesličky bohužel mizí z domácností a nový Stromeček vánoční všude dochází obliby a povšimnutí, v lidové tradici i v literatuře, kdež v dějinách vánočních slavností a zvyků neprávem přikládá se stromku vánočnímu význam větší a dohady o jeho původu obšírnější a učenější, než prostý, ovšem vábivý a poetický obyčej snad zasluhuje.“

Jak vidno v Čechách byli tradicí jesličky, nikoliv zdobení vánočního stromku pocházející z Německa. Celkově jsou vánoce tak jak je známe dílem němců a německých protestantů. A teď do toho zamícháme ještě Chanuku. Ptáte se proč Chanuku, když tento ryze židovský svátek nemá s křesťanskými vánocemi zhola nic společného? A kolik z vás zdobí světýlky své domy, kolik z vás doma rozsvěcí 8 ramenný svícen s 8 svíčkami? A víte proč to děláte? Chanuka je svátek světel, je to židovský svátek, kdy se na 8 dní rozsvěcí na svícnu každý den jedna svíce. Tento svátek je pro židy ryze duchovním a je to jediné období v roce, kdy se otevřeně přiznávají k židovské víře. Jinak je po celý rok ryze soukromou záležitostí, kterou do světa nehlásají. Při Chanuce jsou vykonávány různé obřady a tradice a jednou z nich je právě zdobení obydlí světly. Tento zvyk převzali křesťané a v některých zemích je zvykem zdobit domy a zahrady světly po stejnou dobu po jakou trvá advent a vánoční svátky.

No a když už jsme to nakousli – advent – je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Mělo by to být radostné očekávání příchodu spasitele. Je to období postu, dříve byli zakázány i oslavy (s výjimkou Svatého Mikuláše). Je to období uzavírání, rekapitulace, zklidnění. V historii to bylo i dokončování zemědělských prací před zimou.

Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má původ v obchodním ruchu před Vánoci a s církevním rokem nebo tradicí nemá žádnou souvislost. Barva adventu je totiž fialová (modrá) a růžová. 4 svíce, z toho 3 fialové a jedna růžová symbolizují 4 adventní neděle. Fialové svíce znamenají pokání, růžová (třetí svíce) pak vyjadřuje radost z brzkého konce pokání a od 3. neděle dostává advent slavnostnější ráz.  Zapalování svící je pak přímo spojeno (spíš odkoukáno) od Chanuky.

Adventní věnce –  Nejčastěji se zavěšovali na dveře, později se kladli na stůl se 4 svícemi. Zavedení věnců, stejně jako zdobení domů se opět přičítá německým protestantům. Rozšířili se však až v 19.století.

Jak vidno vánoce jsou mixem pohanských, židovských, protestantských a malinko katolických oslav. Takže až budete zdobit stromeček, zapalovat svíce na věnci, vzpomeňte si na německé lutherány. Až bude rozsvěcet světýlka na domě, vzpomeňte si na židy. Jestli vám vadí Santa Klaus, uvědomte si, že zemí s Ježíškem je minimum a Svatého Mikuláše slavíme také. Nevadí mi Santa Klaus a ani severoněmecký Vánoční muž. Je jedno jestli dárky nosí Ježíšek nebo Santa se soby. Je jedno jestli jste katolík a přesto držíte protestantské tradice. To vše totiž není vůbec důležité.

Důležití je to poselství, které už nám všem bohužel uniká – a tím je pokání, uzavírání roku, obdarovávání chudých, vítání nového života, scházení se s rodinou, přáteli, smiřování. Mělo by to být období porozumění a lásky, lásky jak bližnímu svému tak ke všem lidem. To je smyslem vánoc, nejsou to ani dárky, ani adventní věnce, ani vánoční stromečky a rozsvěcení světýlek, ani nekonečné hádky jestli Santa nebo Ježíšek. Nakonec oslavy vánoc jak je známe, jsou opravdu záležitostí 19.století a to ještě z půlky německým komerčním marketingem. Vraťme se ke kořenům.

Křesťanské vánoce
24.12. průvod k jesličkám, zpívání koled, vše zakončeno půlnoční mší, postní den zakončený slavnostní večeří z postních jídel. Tento den ještě nepatří do křesťanských vánoc, je to poslední den adventu.
25.12. První den vánoční – Boží hod – začátek vánočního oktávu, den obdarovávání, den slavení zrození Páně.
26.12. Den Svatého Štěpána – druhý den vánoční – V tento den se bohatí i chudí převlékli do masek a chodilo se koledovat. Večer se koleda rozdělila mezi chudé, případně se darovala dětem v sirotčincích. Tedy den pro obdarovávání chudých. Mimo jiné bylo po celý čas vánoční zakázáno lovit, ale někdo musel nasytit lid, je to jediný den, kdy byl povolen lov a zabíjačky. Sv.Štěpán byl dle původní pověsti ochráncem chudých hélenistických vdov. Odtud možná to spojení s pohanským rejem v maskách a koledování. V každém případě je to první mučedník křesťanské víry.
27.12.Svátek apoštola Jana
28.12. Svátek neviňátek – den kdy byla Herodem povražděna novorozeňata, v některých zemích se dárky rozdávají až tento den.
První neděle po Božím hodu je pak Svátek svaté rodiny – právě v tento den se pak scházela širší rodina a příbuzní se navštěvovali. Připadnou-li však Vánoce (tj. Boží hod vánoční 25. prosince) a jejich den oktávu (1. ledna) na neděli, slaví se svátek Sv. Rodiny 30. prosince.
6.1. Příchod 3 králů – z počátku se vůbec nemluvilo o králích, ale o mudrcích z východu, jež se přišli poklonit králi židů, až v 9.st. se z nich stali králové a 3, také dostali jména – Baltazar, Melichar, Kašpar.

Po 6. lednu ještě nejbližší neděli slaví se den křtu páně. Posledním svátkem připadajícím k vánocům je 2. únor, den uvedení páně do chrámu. Svátek je slaven svícemi a světelným průvodem.
Projdeme-li dostupné historické záznamy starší 16.století,  nenalezneme dnes uznávané zvyky. Naopak najdeme spoustu pohanských zvyků, které rané křesťanství přijalo za své – zelené větve u vchodu – chránili dům před zlými duchy, kteří jsou v noc slunovratu přítomni, rozkrojené jablko a věštění z jadřince, lití olůvka a věštby. Zpívání písní, scházení se, hodování, draní peří, koleda na Štěpána….. a mnoho dalších zvyků vychází z pohanství či potřeb tehdejšího života. Je na každém z nás jak Svátky zrození Krista oslavíme, je na každém, ke kterým tradicím či zvykům inklinuje. Máme krásný dar, který nám zanechali předkové a ať už přijmeme lutheránský styl vánoc vč. Ježíška, nebo anglické protestanské vánoce se Santa Klausem, či se budeme držet čistě křesťanských (katolických) vánoc s pohanskými zvyky……je to čas usmíření, porozumění a klidu. Proto mějte krásné svátky a zanechte shonu, ten totiž k vánocům a adventu opravdu nepatří.