O svobodě a dekadenci
Dost často přemýšlím, jak je chápána svoboda lidmi. A zda-li vůbec chápou alespoň pojem jako takový. Jsem více méně v neustálém zděšení, že většina obyvatel nejen České Republiky, ale rovnou celého civilizovaného světa, vlastně svobodu odmítá, neboť neví, jak s ní naložit.
Svoboda je způsob myšlení, abychom byli opravdu svobodní, musíme svobodně myslet. Pokud začneme svobodně myslet, uvědomíme si nakolik nás vlády omezují ve svobodném životě. A začneme se proti regulacím a zákazům bouřit. A to není žádoucí. Ne, z pohledu politických elit, které mají pocit veledůležitosti se spasitelským komplexem a nejsou nic jiného než různými přívlastky označení levičáci. A těm o svobodného občana rozhodně nejde.
Se svobodou je, ale úzce spjata zodpovědnost. Zodpovědnost nejen za své činy (svá svobodná rozhodnutí), ale také společenská zodpovědnost. Krásný to pojem, že ano? Jenže, tak jak v praxi pokulhává svoboda, tak pokulhává zodpovědnost. Tak jak pokulhává osobní zodpovědnost, tak pokulhává i zodpovědnost společenská a tím začíná pokulhávat morálka. A když začne kulhat morálka, byť na jednu nohu, lidé začnou být agresivní. Tato agresivita má tisíce jemných nuancí. A potkáváme se s ní dnes a denně.
Dnes je snad každá oblast života regulována, uzákoněna, zakazována, apod. Opravdu potřebujeme řídit každodenní život? Jakýkoliv krok pro který se rozhodneme? Domnívám se, že ne. Ve středověku se počet zákonů pohyboval kolem pár set a také žili. Mnohem svobodněji, jako nevolníci, než žijeme my z toho civilizovaného demokratického světa. Přemíra zákonů a regulací totiž nejen, že zabíjí svobodu, ale hlavně zabijí zodpovědnost.
Státy de facto vnucují občanům myšlení, že vše dokáží kontrolovat a řídit, a že občan se nemusí o nic starat. Vychovává tak generace bez zodpovědnosti, za to znalé svých práv, kterých se mnohdy domáhají agresivním způsobem. Takto vychovaní občané pak lehce přijímají další zákazy, nařízení a zákony, které jsou kamuflovány jejich dobrem a naprosto nedokáží zpozorovat, že je stát obral o další svobodu. Dejte jim možnost a do 20 let si zvolí tyrana. Neumí žít svobodně, neumí nést zodpovědnost, začali ochotně přenášet zodpovědnost za své životy na stát a stát ji ochotně přijal a využil k tomu řídit jejich životy a způsob myšlení.
Nejcitelněji je omezování svobod pozorovatelné za posledních 5 let na svobodě slova. Nejvíce je však vidět v regulacích, zákazech a nařízeních. A tak se dostávají do popředí zájmu různé menšiny, uskupení, apod. V době dlouhodobého blahobytu lidé leniví, leniví lidé pak rezignují na ostražitost vůči ukřičeným skupinkám, vůči politikům. Začne období úpadku morálky, zhýralosti, nezájmu, pokrytectví a snahy se odlišit….. zkrátka dekadence. Dekadence je ovšem cesta do pekla, cesta k zániku civilizací. Vždy při zániku jakékoliv civilizace se dekadence stala jeho průvodním znakem.
Začíná to vždy stejně, malá skupinka lidí si usmyslí, že jsou elita, a chtějí ovládnout svět (alespoň ten jim známý) k nim se přidají méně schopní či spíše neschopní umělci schopni za trochu publicity všeho. Začnou se vymezovat skupinky zbohatlíků a jejich následné generace proti všem, začínají dávat na odiv své bohatství, svoji sexualitu, svoji snahu se jakkoliv odlišit. Začnou vznikat nové fanatické sekty, církve… Všechny tyto skupinky mají vždy něco společného – totální ztráta sebereflexe, rozumu, morálky. Mlčící většina bohužel toto umožní, protože nemají čas řešit „blbosti“. A blbosti ovládnou politiku a to je počátek konce.
Na tomto konci stojí civilizovaný svět právě nyní, pokrytečtí politici neschopni rozumu nýbrž schopni všeho zkouší, co lid vydrží, podporováni zbohatlíky, ukřičenými extrémními skupinkami a novodobými světovými fanatickými sektami. Sledujeme pád civilizace, tak jak ji známe, v přímém přenosu. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se vše vyvine. Jedno je jisté, budeme muset bojovat, bojovat za svobodu, a to jsme si odvykli.
